Zvláštní troj-sen – duch, nehoda, film, výslech

Kategorie: Noční můry
Vloženo: 5.8.2016 - 10:53
Zobrazeno: 194x
Začátek: 5.8.2016 - 1:30
Konec: 5.8.2016 - 9:40
Obsah příspěvku:

1. část / sen

Seděl jsem v nějaké hale plné židlí. Vypadalo to jako nějaká čekárna, jako na letišti. Všechny židle nebyly zaplněné, bylo tam asi více volných míst, než lidí. V mé řadě kolem mě neseděl skoro nikdo. Ale právě přede mnou seděla nějaká stará babička. Na pravé straně místnosti bylo velké okno ven přes celou zeď.

Já seděl a přemýšlel nad různými věcmi. Po chvíli jsme se nějak dali do řeči s tou babičkou. Nejspíše mi vyprávěla nějaké vzpomínky a celkově jsme si tak povídali o životě. Ostatní lidé v místnosti, kteří tam s námi byli, vypadali docela nezúčastněně, jen seděli a koukali. Kolem občas prošla nějaká slečna, zřejmě od obsluhy. Jak jsem tak seděl a pozoroval okolí, všiml jsem si, že vedle té babičky napravo sedí nějaký starý pán. Napadlo mě, že je to její manžel. „Měla jste manžela?“ zeptal jsem se. „Ano, měla…“ odpověděla souhlasně a trochu smutně. „Sedí zrovna tady vedle vás, vidím ho.“ říkám, protože jsem měl dojem, že ona ho nevidí. On už totiž před delší dobou zemřel a toto byl jen jeho duch nebo záblesk jeho vědomí, který se přišel rozloučit právě v tento okamžik. Babiččin výraz zalil úsměv a já najednou uslyšel, jak její zemřelý muž něco povídá. Poslouchal jsem, a nahlas jsem jí to opakoval. Nestíhal jsem zopakovat všechny věty, ani jsem všemu nerozuměl. V jedné chvíli jsem ho zkusil požádat, aby poslední slovo/větu zopakoval, a on – překvapivě – větu zopakoval. Z babičky jsem cítil vděčnost a zároveň mi bylo z toho všeho trochu smutno.

Z klidu nás všechny vyrušil hluk, který se na nás valil z pravé strany. Když jsem se otočil, přes okno jsem uviděl, jak přímo na nás, do této budovy, míří velké letadlo. Bylo to několik sekund před naší smrtí… Těsně před nárazem mi celý obraz zamrzl jako nějaká chyba ve hře a čas se zastavil. Nemohl jsem nic dělat, jen vnímat své poslední okamžiky před nevyhnutelným.

2. část / sen

Probral jsem se nebo jen odtrhl oči od filmu a s údivem jsem vydechl. To na tom letišti byl zřejmě jen film, na který jsem se díval. Film o nějaké nehodě letadla a lidech, které to zasáhlo. Navíc ten film byl dle skutečné události, což je ještě o to víc zajímavé. Já teď reálně seděl někde doma a chtěl jsem ten film najít na ČSFD, abych ho mohl ohodnotit a hlavně pak poslat dalším lidem. Problém byl v tom, že jsem si nemohl vzpomenout na název. Hledal jsem podle klíčových slov jako „letadlo“, „nehoda“ a podobně, ale nedařilo se. Rozklikl jsem si nějaký název, který mi byl povědomý, ale byl to nakonec nějaký seriál. A na ČSFD měli nově i možnost stahování titulků, k jednotlivým epizodám seriálu i filmům. To je zajímavé – měli trochu jiný přístup k vyhledávání a určování správné verze filmu než Titulky.com. Ale pořád jsem chtěl ten film najít… bohužel se mi to nedaří.

3. část / sen

Sedím v nějaké temné, výslechové místnosti na židli. Jako bych byl smířený s tím, že už se ani nebudu bránit. Zrovna za mnou přicházel nějaký člověk – jestli vědec, nebo nějaký strážce. V tom jsem si něco uvědomil, a rychle jsem vstal a běžel zvláštními dveřmi a chodbou někam pryč. Chodby a místnosti, kterými jsem probíhal se jako nějaké halucinace začaly přelívat mezi sebou, barvy byly zvláštní, většinu prostoru pohltila tma. Bylo to příliš zmatené a divné. V tom jsem si uvědomil, že stojím u stolu a tento pohyb ovládám klávesnicí a celé to vidím na monitoru. Vedle mě stál nějaký doktor/vědec/stráž­ce, který asi nečekal, že bych tohle udělal, ale nebránil mi v tom, jen mě pozoroval. Ale vnitřně jsem cítil, že tam právě přišel kvůli tomu, aby mi dal nějaké léky a nějak mě utlumil nebo mi ublížil. A to co se dělo na monitoru byla jakási má poslední šance na mou záchranu. Já ale věděl, že jsem tohle celé už úspěšně prošel a že stačí pokračovat a bude všechno v pořádku.

V tom mi zazvonil budík a já se napůl probudil. Vstal jsem a budík jsem vypnul, a chtěl jsem si zase lehnout a ještě pokračovat, protože mi to přišlo důležité a zajímavé. Ale už jsem se do toho zpět nedostal.

Pro psaní komentářů je vyžadováno přihlášení.
Žádné komentáře
Komentářů: 0
© 2009 - 2018 Robert Pösel, webdesign Jaroslav Bereza. Podmínky použití a ochrana soukromí. Generováno 0,49481s