2012 a Nibiru

Po neúspěšném měření energie jednomu kamarádovi jsem se šel umejt a pak jsem si lehl a usnul. Byli jsme s nějakým mě v reálu neznámím kamarádem na Plzeňském náměstí republiky a najednou mi kamarád říká o tajném tlačítku u jednoho baráku, který leží jižně od kostela. Nevím co mi říkal, že to dělá, ale někdo to uslyšel a zmáčkl ho. Najednou se odsunuli dlaždice a udělala se co se týče hloubky strašně velká díra, možná nějakých 800 metrů. Šířka díry byla asi jako kdyby jste položili na zem klasický dveře. Uvnitř díry byl jakýsi podstavec a u toho studna. Cítil jsem, jak se Země začala třást a my jsme s kamarádem šli pronásledovat nějakýho kazatele, který vypadal podobně jako kazatelé ve hře Assassins Creed 1. Začali jsme lézt na Kostel svatýho Bartoloměje. Vešli jsme dovnitř, kde byli další 2 mí kamarádi. Začali jsme se všelijak fotit, jako kdyby jsme byli nějací turisté. Najednou jsem se probudil na polní cestě s nějakou ženou. Sedl jsem si na motorku a jel jsem z kopce. Když jsem tak uháněl nějakých 250km/h, tak jsem řekl té ženě. „Vypadam jako hellboy že jo ?“ Ona odpověděla že nevypadam a tak jsme se hádali skoro celou cestu. Nechápu důvod, proč. Dolů jsem ani nedojel a znova jsem se probudil tentokřát v leže. Lidi stály kolem mě a já cítil, že jsou to mí parťáci. Najednou mi jeden z nich ukázal jakýsi přístroj, který vypadal jako malá televize. Vypadalo to jako pokladna, jen to místo tlačítek mělo display. Viděl jsem na přístroji starý záznam, jak mizí Země v prostoru, potom jsem viděl, jak se rozpadá struktura vesmíru. Potom jsem se probudil do skutečnosti a teď přesně nevím co jsem dělal, asi jsem šel na záchod. Znova jsem usnul a sen pokračoval, jen ne na poli, ale ve škole. Učitelka říkala, že k nám blíží planeta Nibiru. Ta planeta byla vidět na obloze, jak se pořád přibližuje. Byla hodně tmavě šedá a měla na sobě jakýsi nevyplněný kruh, který byl zelený a zároveň se měnil na červenou. Lze to přirovnat k Hvězdě smrti z filmu Star Wars.Půda Země začala šednout a nakonec vypadala jako na Měsíci. Cítil jsem, že nezbývá do střetu s Nibiru ani 5 minut. Najednou si jeden kluk, kterýho znam ze třídy začal zpívat chorály mého oblíbeného zahraničního fotbalového klubu. Kamarádovi v lavici jsem říkal, že bych chtěl, aby tohle byl jenom sen a kéž by byl. Byl jsem přesvědšený o tom, že to byla skutečnost. Rychle jsem odběhl na záchod a chtěl se modlit k Ježíši Kristu, aby odpustil mě a všem ostatním naše hříchy. Než jsem se začal modlit, probudil jsem se.