21.8.2010 – Temná ulice, na křídlech motýla, pobřeží…

Těsně po ranním probuzení se snažím pomocí WILD techniky vniknout do LD. Představuji si krajinu kolem našeho domu a hned po několika sekundách se mi obraz zostřuje a roztahuje přes celé zorné pole. Vycházím z baráku a prohlížím si obraz kolem sebe, vše sedí. Obcházím cestu a zabočuji do vedlejší ulice. Prostředí se mění, náhle je všude tma jako z hororu..prostředí je temné a neznámé. Pokračuji po ulici a všímám si vysokých stromů vysázených kolem chodníku po obou stranách. Náhle mě napadá stvořit nějaký předmět. Představuji si zrcadlo abych se mohl podívat, zda v LD vypadám stejně. Představuji si ho před sebou na jednom stromě, když se přibližuji blíž, opravdu tam z druhé strany visí. Když se však podívám do něj, nic nevidím, obraz je rozmazaný. Hned vedle stromu stojí tabule připomínající tabuli na autobusových zastávkách.. za ní vidím černý dlouhý tunel. Náhle cítím mírné ztráty lucidity a tmavnutí. S rozběhem běžím dál po ulici a ztracím pevný bod pod nohama.

Po chvíli dobíhám do nějakého pohádkového hradního městečka, obraz se vyjasňuje. Vnímám kolem sebe domy, které vypadají až podivně kresleně a barevně. Procházím krátkou ulicí a dívám se před sebe. Vidím tam na náměstí zapřaženého obřího motýla, nejspíš sloužícího jako dopravní prostředek. Napadá mě, proč to nezkusit. Nasedám na něj a pomocí jeho křídel vzlétávám k nebi. Vše je skoro podobné běžnému létaní s vyjímkou, že já pouze sedím a jaksi telepaticky ovládám motýla. Plachtím kousek skrz náměstí až se zastavuju na nějaké terase za níž není pevná půda, ale naopak nakreslené nebe. Napadlo mě, že je to bezedná pást, která mi nejspíš zničí celé LD. Najednou jsem nemohl motýla ovládat, jako by sám směřoval dolů. Čím více klesal, tím více se předemnou zatemňovalo až obraz nakonec zmizel uplně.

Po chvilce tmy se objevuji v nějaké místnosti, zdá se to jako malá hradní místnost. Zdi jsou modré a kamenné. Rozhlížím se kolem, okna jsou zabedněna mřížemi. Podlaha je pokryta barevnými koberci a stěny nástěnnými obrazy, které jsem nezkoumal. Na jedne stěně vidím akváriu. Myslím na příjemnou tropickou pláž se spoustou palmami a strkám ruce do akvária, po chvíli i postupně celé tělo. Nachvíli se zablesklo a byla tma.

Nacházím se někde v přírodě, kolem sebe vidím řady vinic a stromů. Nevšímám si moc prostředí, protože po chvíli se zase mění. Vidím před sebou kamennou přímořskou pláž se strmým svahem. Rozhlížím se a snažím se imaginovat palmy a písek, nikde však palmy nevidím. Šplhám do kopce nahoru a stále si představuji onu vysněnou pláž, nedaří se. Před sebou vidím směrem dolů nějaký přístav a za ním na druhé straně pobřežní město. Sestupuji dolů po srázu a vidim před sebou několik motorových člunů v řadě na pobřeží. Nasedám do jednoho a rozjíždím se. Pluji směrem k městu, vnímám však před sebou jen vodu a zvuk motorového člunu. Předemnou z vody vystupují mělé bahenní výstupky. Mírně je se člunem přeskakuji a objíždím. Voda začíná být čím dál tmavší a špinavější. V dáli vidím nějakou pralesní zátoku a naproti ostrou skalní stěnu. Vjíždím do zarostlé zátoky a vší silou vrážím do skalní stěny. Najednou je definitivní tma a já se probouzím (jako obvykle po LD) v tranzu na posteli.