Fajn LD a falešné probuzení

Pamatuju si jen konec snu,…

Stojím na chodbě a někdo, zřejmě nějaký doktor, dává kámošovi (asi Libor Šusták) nějakou pilulku, kterou si musí vzít. Ten ale jen dělá že si ji bere ale nechá ji propadnout skrz ruku na zem (ale divím se, že si toho ten doktor nevšiml). Říkám mu, že už potřebuju jít na vlak, za pár minut mi to jede, jenže potřebuju půjčit peníze, protože vůbec nevím kde mám peněženku a ještě když jsem asi něco platil na začátku snu. On nejdřiv říkal že neví, ale pak že teda jo. Jdeme spolu do našeho pokoje, takovou delší chodbou a pak doleva. Když už jsme před vchodem, najednou je z něho František? (nebo Firzena nebo M4ni4k? Nejspíš ale František) a ptám se ho, proč mi ještě neřekl že bydlí v pokoji s náma? Vcházíme dovnitř. Začíná tam nějak kouzlit peníze, říká že mi dá 10 kč, já už chtěl říct že potřebuju přeci víc, ale v ten moment jsem si všiml, že mám tu peněženku tady na stole, tak říkám že dobrý, že už ji mám. On se na mě ale jen usmál a hodil mi kovovou 50 korunu. A že už musí rychle jít, tak si asi vzal oblek nebo co a že půjde. Já si ještě potřeboval sbalit batoh, tak tam vynadávám spoustu věcí z něj, je v něm bordel.. no něco tam jen rychle dávám, jestli to je mikina/bunda a jdu. Vycházím ven z pokoje a přede dveřma už na mě čekají 2 vyšší osoby, nějaká ženská a chlap tuším. Jestli to jsou doktoři nebo nějací změnění lidi ve zlé (před kterýma jsem na začátku snu utíkal) nevím. Rychle je od sebe odstrkávám a rychle běžím ke schodišti. Oni hned za mnou. Dlouho se nerozmýšlím a skáču dolů do té mezery mezi zábradlími (u tohohle schodiště je zrovna celkem pěkně široká, a ty schody mi připomínají zš, ale trochu jinak), padám vzduchem a chytám se zevnitř zábradlí o patro níž, zase se pouštím a chytám se o další patro níž a takhle pěkně skáčů až dolů. V tom mi to začne být nějaké divné a už jsem vím, že je to zřejmě sen. Dole jsou na chodbě vzadu otevřené dveře a z nich kě mě jakoby pochodují 2 hrozně malé děti vypadající trochu jako roboti (aspoň stylem chůze), říkám si co to sakra je a co s tím mám dělat? Ta jedna už je skoro u mě. Odkopávám ji až na konec chodby a běžím pryč na to nádraží.

Teď dobíhám na nádraží a říkám si, že mám vlastně pořád LD, tak by toho chtělo využít. Jako první mě (jako vždy) napadá létání, ale když se mi to nikdy moc nepodařilo, radši vymyslím něco jiného. Vzpomínám si na Floxův návod na zmrzlinu a že bych si taky mohl nějakou udělat. „Tak jak to bylo, sáhnout do kapsy, imaginovat si tam zmrzlinu a vytáhout ji.“ Sahám teda do kapsy a najednou se mi objevuje v ruce, držím ji ale tak z boku, částí i za kopeček. Vytahuju ji. Je trochu zmáčknutá, ale to nevadí. Ani nevím jakou má příchuť, ale barvu má bílou – vanilka, citron? Ochutnávám, ale už si to moc nepamatuju, myslím ale, že celkem dobře. A co teď? Nahoře na zdi mají pěkné velké okno, zkusím jím proskočit. Vyskočil jsem hodně vysoko a blížil se k oknu, v tu chvíli jsem si ale vzpomněl, že někdo na foru psal že se mu to nepodařilo, sklo zůstalo a on spadl zpátky na zem. To jsem ale nechtěl a tak jsem věřil že se rozbije, a skutečně se krásně rozbilo a já jím proskočil až do druhé místnosti – jak jsem říkal, to okno bylo celkem vysoko – možná tak 3 metry, takže jsem se bál dopadu, ale bylo to v pohodě. Znovu jsem se rozběhl a proskočil podobným oknem do další místnosti – teď jsem při dopadu schválně padal tak na záda a na zemi se převalil. Super Co teď? Nechci aby to LD zase rychle skončilo a tak jsem si vzpomněl že lidi říkají, že pomůže podívat se na ruce. Nikdo mi ale neřekl, že se to nemá dělat preventivně – když už je sen rozpadlý nebo se rychle rozpadá, tak ano, ale když má člověk ještě celkem dobrou kvalitu a „pro jistotu“ se koukne na ruce, tak začne vnímat jen ty ruce a prostředí se začne pomalu rozplývat – aspoň u mě, nikdy jsem proto nechápal, jak ty ruce mají pomoct když to akorát kazí No v tu chvíli kdy jsem si uvědomil že mi to dělá tohle jsem toho nechal a snažil se zaostřit radši na okolní prostředí.

Po chvíli se probouzím. Ležím na posteli, mám zavřené oči. Říkám si, že bych se mohl do toho snu zkusit vrátit, ale zatím se mi to nikdy nepovedlo, takže si moc nevěřím (měl jsem! ). Po pár sekundách zkoušení to vzdávám a radši si chci jít zapsat předchozí sen do počítače. Beru si notebook co leží vedle mě, otevírám ho a vcházím do extraordinary konference – je tam několik lidí, mezi nimi Sanskrit a František. Napsal jsem jen: „LD!“ a všímám si, že františek píše něco o včerejšku, jak dojel a něco s tím oblekem, nebo tak. V tom si uvědomuju: „Sakra, tak on to nebyl sen a stalo se to doopravdy??“ … a v zápětí se probouzím znovu, teď už do reality, kde to probuzení vnímám jinak – jsem ospalej a mám problém rozlepit oči (oproti tomu při falešném probuzení jsem nic takového nepociťoval).