13.7.2010 – Převtělení, záhadný sad, proměna ve zvíře…

Nacházím se v našem bytě. Pomalu si uvědomuji, že vše kolem je jenom sen. Vidím ho však s mírným rozostřením, ne jako obvykle v reálu. Přemyšlím, co nového zkusit. Stojím v kuchyni, přede mnou můj otec a bez pohnutí se dívá z okna. Nevím jak mě to napadlo, ale rozhoduji se pro převtělování. S velikým rozběhem a koncentrací běžím směrem k otci. Nic se nestalo a já procházím jako jiným objektem. Asi po třetím pokusu otec zmizí a já cítím náhle brnění a pískání v úších (něco jako když mám tranz). Podle trika co mám na sobě poznám, že jsem se převtělil. Dívám se do zrcadla, tam však vidím svůj obličej, s mírnými deformacemi na otce. Vše po chvíli odezní. Napadá mě přeměna do zvířete, představuji si, jako že jsem pes a běžím po bytě..nejsem si stoprocentně jistý, jestli jsem se změnil, nebo jen běhal po čtyřech, byl jsem však mnohem rychlejší.

V kuchyni proskakuji oknem a představuji si, že jsem jestřáb. Vše probíhá jako při normálním letu. Skutečnou krajinu před našim oknem vůbec nepoznávám. Náhle přemýšlím nám krásným parkem z filmu Alenka v říši divu. Okolí se přede mnou zamlžuje jako bych ztrácel luciditu.

Náhle však, nevím jak, přistávám v opuštěném neudržovaném sadu oběhnaném zdí z cihel, a místy obklopen rozbořenými staveními. Stojím ve vysoké trávě, najednou ze stromu vedle mě padají dvě jablka, které najednou oživnou. Jedno z nich je čistě modré a druhé čistě růžové. Vznášejí se ve vzduchu a mají kreslené oči bíločerné, celkově působí kresleným dojmem. Slibují že mi každé slpní jedno přání. U jednoho si přeji aby mi lucidní sen vydržel déle u druhého, abych měl častěji LD. Najednou se ztrácejí.

Dále se rozhlížím po sadu a zkouším se znovu přeměnit v psa, následne poté v hada a to se nedaří vůbec…Procházím do další části zarostlého sadu, kde zpozoruji, že stojí malá holčička s blondatými vlasy a v růžových šatech podobná Karkulce. Přecházím k ní a povídám jí, že se změním ve zvíře. Dívka mlčí. Najednou se vznáším k nebi a s rozmáchem rukou letím po celém sadu tam a zpět. Dívám se na svoje ruce a vidím jakoby prosvítali na jestřábí křídla. S rozmachem rukou se snažím plachtit a lehce rychle po okolí, které je celkově zamlženo. Dívám se znovu na ruce, jde vidět, že místo nich mám opeřená křídla. Mám radost.

Přistávám, tam kde jsem vzlétl. Dívka mi gratuluje a tleská. Procházím do další části sadu skrz polorozbořenou zed. Dívka mě následuje. V dáli skrz vysokou trávu a stromy vidím rozbořený domek, jakoby průchod do další části. Chytám dívku za ruku a společně s ní procházím skrz domek k průchodu. Na druhé straně se mi otevírá pohled na pole, které je plné pampeliškových chmýří, a na další polorozbořený dům. Z dáli se snažím telekinetickou silou pohnout jednou z pampelišek, nedaří se. Dívka chce jít dál nadšeně k domu, já však se zastavuji u pole a vší silou se snažím foukat (vzpomněl jsem si jak Obelix ve filmu Asterix a Obelix sfouknul všechny svíčky na dortu …když foukám, většina padáků se vznáší do vzduchu, ne však všechny. Pokračuji s dívkou do domu. Vcházím do něj a ve tmě myslím na ztrátu lucidity. Se strachem o konec LD nabírám odvahy a rychlostí šplhám po dřeveném žebříku do dalšího patra dírou v podlaze. V malém cihlovém pokoji, ve kterém nic nebylo přecházím rychle k díře ve stěně, kde se usazuji. Skrz ní prosvítá světlo a díky němu se dívám směrem dolů na pole.. Najednou odněkud zaznějí policejní sirény. Dívka sbíhá zpět dolů a zmizí v nedohledu. Najednou mě napadá, že je čas na změnu prostředí…

Rozhlížím se po tmavém pokoji a hledám dveře. Nikde nejsou, až najednou naproti na zdi vidím ve stínu rýsovat rám. Jasnost, mě už i tak opouštím, přecházím ke stěně a myslím na tropické letovisko, procházím stěnou… Nějakou dobu nic nevidim, vše je rozmazané, až se probouzím na opuštěném oranžovém ostrově s palmou, velikém asi 20 metrů čtverečných. Najednou se zdá, že celé LD pomalu přechází v normální sen. Rohližím se kolem sebe až vidím kousek ode mě katapult, který směřuje na velký asi 100× větší ostrov s bohatou zelení. Nasedám na katapult a vystřeluji. Vznáším se k nebi a než se dostávám k ostrovu, cítím, že mě lucidita opouští nadobro a já se probouzím.