Některé zámky jsou samy sobě klíčem

Sen se odehrával u babičky v Jeseníkách. Mají dům, kolem něho velký dvůr. Na dvůr vede skrz plot jedna pěší branka, a pak o kus dál velká brána pro auto. (jako malý jsem jí vždycky otevríral a zavíral když děda někam jel atd). Vyrostl jsem tam.

Teď už přesně nevím jak to začalo, myslím že jsme (já a nějací známí) byli před bránou a něco jsme hledali. Tak nás tam najednou bylo strašně strašně moc (ale všechny jsem znal, i když si nepamatuju nikoho jednotlivého), a hledali jsme šutr (vím já proč?). Pak jsme ho našli před bránou, zasazený do země. Byl velikosti asi 30×30 cm, takový oválný, ne přímo kulatý, takový plochý valoun. No a zjistili jsme že ho potřebujeme odemknout. (možná tam ten kamen tam byl od začátku, a my hledali klíč, je to možné)

Tak jsme tedy hledali, pak se stalo, že se mi (myslím ohnivě, ale to jen možná už fantazíruju po té době) objevila před očima napsaná slova: „Některé zámky jsou samy sobě klíčem“, a šutr se odemkl. (možná se rozzskočil, nebo odklopil, nebo jen zmizel)

Myslím že měl něco dočinění s tou bránou před kterou byl, ale to už si nejsem jist.