Strom zivota?

Ze začátku mám obyčejný sen v nějakém městě. Letím z panelákové čtvrti směrem k vilové. Cítím nutkání přistat. Přistávám a rozhlížím se. Místo mi připadá známé. Pomalu to přechází do LD, jenomže rychle zjišťují, že tamější území je pro mě velice energeticky náročné a dobrá kvalita vnímání by způsobila mé probouzení. Zůstávám u zhoršené, a přesto dostatečně kvalitní abych vnímal okolí. Nejprve zkoumám prostředí na bytosti. Jednu známou cítím. Zřejmě kvůli ní bylo i nutkání přistát.

Levitují tedy směrem, kde jí cítím. Najednou cítím i novou, mě neznámou bytost. Dívám se tím směrem. Má sedět na stromě, kde ji jasně cítím, ale je neviditelná a nechci měnit stav vědomí na vidění neviditelných, protože je to energeticky náročné a s energií se snažím šetřit. Stejně ta známá je poblíž, a kdyby něco, pomohla by.

Ta bytost, ke které levitují, vypadá jako má zemřelá babička. Něco mi říká, ale cesta k ní je už pro mě energeticky náročná, a tak zhoršují kvalitu vnímání ještě víc a tudíž vzpomínky jsou velmi rozmazané. Koukám z kopce na domky dole. Stojí mezi smrky, a dole je hodně suchého jehlí. V jednom z domu hoří, a docela blízko ohně. Pomyslím si, že je to nebezpečné a v ten samý okamžik se oheň přesouvá vén a začíná hořet.

Pokouším se ho stopnout způsobem, jakým uhasínám ohně. Vytahují ruku a sevřu pěst. Bohužel špatně zvažují nutnou k tomu energii, a zhasíná jenom část ohně. Zbytek hoří stále rychleji. Taky zrychlují se svíráním ohně „do pěsti“, ale energetická zátěž mě málem probouzí. Přecházím k plánu B, který nerad využívám, protože v něm působím na okolí v celku. A protože by to bylo energeticky příliš náročné, tak se uvádím do zvláštního stavu, kde chvíli nevnímám okolí, ale to mi šetří dostatečně síly. Dělám to tak, že se začínám hýbat na různé strany, někdy začínám u toho i levitovat, a ztrácím celkovou orientací. Pak mohu působit na okolí, měním ho, a zastavují se.

Chci, aby začalo pršet. Proletí pár kápek a já pokračují. Najednou začíná sněžit. To mi stačí. Sníh ten oheň postupně uhasíná a já musím zhoršit kvalitu vnímání, protože potřebují odpočinek.

Kvůli zhoršené kvality jsou vzpomínky velmi mlhavé. Jsem s babičkou a povídám ji něco o smrti, někam jdeme a další blábol obyčejného snu. Najednou jsem na staveništi a cítím nutkání prolézt jednou hromadou harampádí. Je tam dole díra, kterou se snažím prolézt. Někdo tam asi prolil barvu, protože mé vlasy se o ní brzdí, a je to docela nepříjemné. Přechází to do velmi kvalitního LD a dávám si velký bacha na tu barvu. Konečně jsem na jiné straně. Zvedám se a chci kráčet dál, ale ze strany vychází dvě humanoidní bytosti, které neznám. Chvíli se na sebe díváme. Mají na sobě zelené oblečení a zelené, velmi rozcuchané vlasy. Věk odhadují na 20–30 let.

Za chvíli přichází starší pán a říká něco jako: „Je to jenom šolva“. Ten název mi připomíná pojem „zrádce“ ze Star Gate. Pak mi říká: „Pojď sem, šolvo“ a natáhne mi ruku. Přilevitují k němu a chci přistát. Nenechá mě to udělat kvůli květinám, které bych mohl zašlápnout. Přistávám vedle. To prostředí mi taky žere energii, proto se jí snažím plýtvat co nejméně. Mám ji ale dostatek, abych vnímal kvalitně. Ten starší něco vysvětluje těm klukům. Prý jsem jeden ze šolvů (Chápu to jako „člověk ze Zemi“), a které je občas navštěvují, ale velmi zřídka. Dodává ale, že je navštěvují jenom skupinově, a já jsem sám.

Mezitím se ohlížím, a kolem je stále staveniště. Nejspíše se nejedná přímo o jejich území a jsou tam jenom na procházce nebo nevím co. Mou pozornost zaujímá ale něco jiného. Hoooodně daleko od nás roste strom o tak obrovské výšce, že je obrovský i z té vzdálenosti. Vůbec si nedokážu představit, jak by vypadal, kdybych byl blízko. Do výsky je nejspíše několik desítek kilometrů. Možná to je jenom energie, kterou já sám vnímám jako strom. „To je Strom Života?“ Mladý kluk mi to potvrzuje a ptá se, zdali mě to fascinuje. Odpovídám, že ano. „Tak bych chtěl vidět, jak bys vypadal, kdybys to viděl z blízka“ A nabízí mi tam poletět. Na to mu starší pán odpovídá, že mi chybí Něco(1). A já dodávám, že nemám dostatek energie k tomu, abych tam doletěl.

Starší pán mi něco říká, ale v té větě je hodně mi neznámých pojmů. Že kdybych byl v Něco(2), pak bych měl Něco (1) víc, a že proto šolvové chodí v Něco(2). Mladý mi to vysvětluje, že kdybych necestoval sám, ale ve skupině, měli bychom dohromady více energii, a že proto jiní od nás k nim cestují ve skupinách.

„A co když ta skupina bude chtít chodit jinam než já?“. Na to mi odpovídá, že ti skupiny, co chodily k nim, vždy měly stejné cíly. Nevím proč, ale celou dobu, když mluvil o skupinách, mě napadalo, že mluví o buddhistických mniších. „Tak takovou skupinu nemám“ reagujíc to já. „A co takto chodit s Něco(3)?“ „Achech, zas nový pojem?“ broučím „Ale myslím, že vím kdo to je“. Divám se ale pro jistotu na mladého, aby mi potvrdil. Místo toho kývá směrem za mě. Otočím se a citím tu bytost z předcházejícího LD, která seděla neviditelně na stromě. Je zase neviditelná, až na žluté botičky jako zelené u těch ostatních. Starší pán mu něco rychle říká a ten se zviditelňuje. Nepřekvapuje mě, že vypadá stejně jako ostatní, ale má na sobě to oblečení žluté a stejně žluté rozcuchané vlasy. Moc se mi nelibí, ale než stihnu něco říci, něco mě odtamtud vyhodí. Energeticky se cítím stále dobře, takže nedostatkem energii to není, mám ale dojem, že mě vyhodili z bezpečnostních důvodů, protože tu nabídku bych asi neodmítl, ale asi by pro mě byla nebezpečná.