Rozbitý displej a vnitřní síla

Docela nedávno přinesl můj spolužák a taky soused v lavici svůj iPhone (jako každý den) se smutným podotknutím, že nějak blbne displej a bude nutné to nechat opravit.

Když jsem se ho ptal, co tomu je, ukazoval mi poruchu: Spočívala v tom, že kapacitní dotykový displej reagoval na „dotyk“ i na dálku. Skutečně stačilo prst přiblížit tak na dva centimetry a tlačítko se stisklo. Problém byl samozřejmě v tom, že se ne vždy povedlo stisknout zrovna to tlačítko, které chtěl.. Když byly ruce vzdálené více, než 10 cm, byl přístroj vždy zcela v klidu a nic se nedělo. Stačilo se ale přiblížit a už se děly věci..

Samozřejmě to ukazoval více lidem, ze spolužáků si to zkoušelo asi deset lidí a všem to také šlo. Všichni jsme to tehdy považovali prostě jako poruchu a po opravě, kdy myslím vyměnili celý displej jsme byli rádi, že si mobil zase můžeme půjčit a zahrát si nějakou hru.

Jenže včera při čtení jsem si z ničeho nic uvědomil, že tu něco nehraje. Nešlo mi na mysl, jak může displej snímat pohyb na dálku. Dnes jsem si proto našel informace o fungování kapacitního displeje a zjistil jsem, že popsaný jev není za normálních podmínek vůbec možný. Proto si myslím, že tahle „porucha“ je vlastně přímým důkazem naší vnitřní síly a energie, kterou všichni nosíme v sobě a která vyzařuje z našeho těla. Tato energie možná dovede ionizoval plyny a vytvořit tak vodivé prostředí – tedy to, co kapacitní displej potřebuje ke stisku.

Tento zážitek mě opět donutil věřit o něco více.