Multideník.cz končí!
Prosím exportujte si (po přihlášení) své záznamy a komentáře.
Web bude smazán 25.5.2018.
Případný kontakt: E-mail / Facebook (Robert Pösel)

Zamyšlení o egu

Kategorie: Zamyšlení
Vloženo: 12.5.2013 - 14:13
Zobrazeno: 520x
Začátek: 12.5.2013 - 14:00
Obsah příspěvku:

Napadla mě jedna taková věc o egu a osvícení… představte si, že hrajete počítačovou hru, hrajete ji z pohledu té osoby ve hře. A díky pokročilým technologiím vidíte to co vidí ona, slyšíte co ona, dokonce i chutnáte, čicháte a můžete nahmatat to, co cítí ta postava ve hře.

Nějakým způsobem bude zařízeno, že vás v průběhu hraní nebude vyrušovat něco jako je hlad, potřeba zajít si na záchod apod. Jediné vjemy které se k vám dostanou budou z té počítačové hry. Takže vlastně jí můžete hrát tak dlouho, jak je libo. Třeba i několik dnů, let nebo desetiletí.

Během tak dlouhé doby jste se dokonale obeznámili s prostředím hry a postavou natolik, že jste o té postavě dokonce přesvědčeni, že to jste vy sami a hru, kterou hrajete pokládáte za skutečnost a samozřejmost. Na toho, kdo jí hraje jste už dávno zapomněli. Jste přesvědčeni, že cokoliv se děje té postavě, se neděje té postavě, ale přímo vám. Nejspíše budete hájit její zájmy a ztotožňovat se s jejími názory, které se vztahují k prostředí světa té hry. Dokonce budete mít strach ze smrti té postavy, protože to bude vypadat, jako kdybyste měli umřít vy sami a s tou postavou celá její identita a všechno čím si myslíte že jste. Teprve až jednou nastane „game over“ uvědomíte si, že tu něco nesedí. Postava je mrtvá, ale vaše vědomí tu stále je. Co s tím? Můžete hrát znovu třeba i za jinou postavu v jiném prostředí nebo si uvědomíte odkud jste a kdo skutečně jste.

Teď se, ale naskýtá zajímavá otázka. Jak si můžete být jistí tím, že zrovna teď nějakou takovou hru nehrajete? Protože pokud platí to co jsem napsal výše, pak byste o tom nejspíše nevěděli.

Ano připomíná to trochu film Matrix. Ale nemusíme pro tu hru používat zrovna nejmodernější nebo futuristické technologie. Postačí mysl. Možná jste si už někdy všimli jak živé a přesvědčivé sny umí mysl vytvořit. Člověk pak věří, že situace, kterou ve snu prožíváte je skutečná.

Možná, že vaše skutečné já(mysl) si kdysi vysnilo hru(tento svět) a potom si ji chtělo zahrát. A tak se vtělilo do všech herních postav takovým způsobem, aby ty postavy byli částečně od sebe oddělené. Jaká by to přeci byla hra, kdyby si hráči vzájemně „viděli do karet“ ;-) No a potom skutečné já zapomnělo na svůj původ.

Nebudu nikoho přesvědčovat, že to tak musí být. Je to jen na zamyšlení. Avšak lidem, kteří se zabývají poznáním sebe sama a duchovním růstem by tento text mohl být nápomocný. ;-)

Pro psaní komentářů je vyžadováno přihlášení.

ArMi

15.12.2015 - 17:03

Jo, tohle je zajímavá myšlenka a cosi to do sebe určitě má. Jako první nástřel je to skvělé.

Mimochodem ego je tvůj hrubohmotný odraz a má svoje vlastní vědomí. Takže je to o hodně více než postava v dnešních hrách.

Spíše přesnější by bylo, že se tvoje část oddělila a vstoupila do hry. Protože každý z nás je bez té chybějící součásti nekompletní, tak je nutné hledat opětovnou jednotu. A ta druhá součást ego je bez své podstaty – pravého Já ne příliš životaschopná. Pravé Já bylo úplně zadupáno do země a připoutáno k té hře.

Ostatně život založený na egu vidíme všude kolem sebe, samé války, násilí atp.

ArMi

19.1.2016 - 23:35

Vždy když napíši odpověď, tak narazím na nějakou mnohem lepší:

Ego je přesně ta část tebe, která je fixována k jednomu bodu času a prostoru v této realitě.

Tvé hmotné tělo není ego. Ego je jeho základní program.

Komentářů: 2Strana: 1 
© 2009 - 2018 Robert Pösel, webdesign Jaroslav Bereza. Podmínky použití a ochrana soukromí. Generováno 0,09227s