7 těl (Změny stavu vědomí)

V tomto článku bych rozebral rozdílné způsoby, jak měnit stav vědomí a tudíž se dostávat do lucidních snů, transů, nebo i opouštění těla.

Hlavně bych upozornil na druhý způsob usínání, protože se týká nejenom lucidních snů, ale i metod na astrální cestování (a důvod, proč spoustě lidem ti metody potom nefunguji).

Začnu ale lehce odjinud. Co je to vlastně sen? Je to stejný myšlenkový dialog, který často máme i při bdělém stavu. Rozdílem je to, že, když nespíme, tak jsme soustředěné na naše fyzické dojmy, a astrální už tolik nevnímáme. Jakmile ale fyzické a energetické tělo spí, dostává se na řadu „vyšší“ tělo, neboli astrální, a s ním i spojené vnímaní dojmů. Potom vzniká otázka, co se s tím astrálním tělem bude dít. Zdali to bude obyčejný sen, lucidní, nebo opustíme fyzické tělo, ale zůstaneme ve fyzické sféře.

Abychom to lépe pochopili, zkusíme si představit několik různých situací, kdy měníme stav vědomí.

1. Celý den jsme dělali spousty věci, jdeme spát a jsme unavení. Myšlenky se v hlavě honí chaoticky, a ten chaos vlastně ani pořádně nevnímáme, jen se něco děje. Výsledkem je, že fyzické a energetické tělo usínají. My ale pokračujeme myslet chaoticky. Ale proto, že vnímaní je už soustředěné na astrální úrovni, vidíme obrazy kvalitněji. Tím pádem, vnímáme jakýsi děj, chaoticky vybraný, který jsme původně neřídili a nejspíše nějakou chvíli nebudeme. Každý zřejmě v tomto příkladu vidí obyčejný sen.

Samozřejmě, že jedinci, co často všímají během bdělého stavu, že vedou vnitřní dialog, a dokážou se soustředit jak na jeho obsah, tak hlavně na jeho ovládnutí a případně zastavení, tak nejspíše takové jedince potom během snu zjistí, že zase vedou vnitřní dialog, ale už i v obrázkové kvalitě. Ovládnou to, a přejde jim to do lucidního snění.

Metod na takový způsob vyvolávání lucidního snění je poměrně dost. Cílem je ale, aby člověk si uvědomil, kdy má v hlavě nějaké nereálné představy, například, že létá, prochází zdmi, ale klidně i to, že nebe je růžové. Trikem je to, že při snění jsou naše představy méně ovlivněné fyzickým světem, a tudíž představy ve snu jsou často mnohem fantastičtější.

Samozřejmě, že takové metody mohou pomáhat, ale efektivnější je nesoustřeďovat se jenom na sny, ale soustředit se na běžný vnitřní dialog. Naučit se všímat, že ho máme, kdy nám vzniká a hlavně se naučit ho zastavovat. Lidé, co téměř nemívají vnitřní dialog (a tím nemyslím jenom verbální, ale i zvukově vizuální), tak ti většinou nemívají obyčejné sny.

2. Druhý způsob usínání je, že při usínání se soustředíme na něco konkrétního. Na tomto se zakládají především způsoby na opouštění těla. Podstatou je ale něco jiného. Když se soustředíme na něco konkrétního, snažíme se ovládnout nebo se naučit ovládat naše astrální tělo. Z tohoto hlediska je vhodná koncentrace (ta je užitečná nejenom pro ovládání astrálního těla, ale i emocionálního i mentálního).

Když mezitím uvolňujeme nějakým způsobem i naše fyzické tělo, a už to dostatečně umíme, tak se dostáváme do okamžiku, kdy je tělo natolik uvolněné, že si ho přestáváme všímat. Přesto ale ovládáme naše astrální tělo. Takže nevzniká ten chaotický děj jako u obyčejných snů a člověk najednou zjišťuje, že svou představu vnímá docela kvalitně a potom má rovnou lucidní sen. Proto, když se používá taková metoda na opouštění těla, často se radí dávat pozor na změnu stavu u fyzického těla. Důvodem je, aby „neusnulo“ i to energetické, a aby člověk se dostal do transu. A až z toho stavu aby se pokoušel opouštět tělo. Když to prošvihne, dostane se do lucidního snu. Když nedokáže mít jen jednu ideu, dostane se do obyčejného snu, jako v prvním případě.

Co se tyče metod na dostávání se do lucidního snění, pak dobrým nápadem je použít něco jednoduchého. Například dívat se na plech s vlastním odrazem. Na plechu budou místo odrazu spíše barevné fleky. Nebo se dívat skrze lehce poškrabané sklo do modrého nebe. Kdo nedokáže „stát“ na místě, může zkusit běhání koleček po písečné pláži. Cílem je počkat, až ta vizualizace bude dostatečně kvalitní, potom stačí se rozhlédnout a užívat se lucidního snu.

Pokud ale člověk chce opustit tělo a zůstat s ním ve fyzické rovině, tak představovat si něco nového nebude dobrým nápadem. Proto se mi například nelíbí metoda, kde člověk se snaží představovat, jak klesá po schodech dolu. Samozřejmě to dobře uvolňuje fyzické tělo, ale problém nastane v okamžicích, kdy člověk najednou vnímá, že po těch schodech opravdu kráčí. A často si to ani nemusí všimnout, a rychle to přejde do nějakého snu.

O něco lepší je metoda, kdy si člověk představuje vlastní astrální tělo mimo sebe, například u stropu, a následně se do něho snaží přesunout vědomi. Problém nastává v okamžicích, kdy člověk sice zdánlivě opustí své tělo, ale dostane se do pokoje velmi podobnému jeho vlastnímu, ale bude to obyčejný lucidní sen. Důvodem je to, že místo vytváření nového astrálního těla a přesouvání vědomí si člověk naopak vytvoří astrální prostředí a přesune se tam. Takže místo originálního prostředí a falešného těla má falešné prostředí a originální tělo.

3. O něco náročnější způsob usínání je, že nevytváříme žádné vizuální obrazy. Následkem potom je, že když fyzické tělo usíná, astrální se nikam nepřesouvá a člověk se dostává do transu. V tomto stavu potom může cítit, jak jeho tělo je úplně paralyzované a nehybné. Může cítit změny teploty apod.

Často lidé cítí nějaké vibrace, což spíše naznačuje, že jejích energetické tělo ještě neodpočívá a tento stav je nejběžnější pro opouštění těla a často jmenovaný astrálním cestováním. Přesto s vibracemi je spojeno energetické tělo a při opouštění těla se použije i ono, protože nebylo plně opuštěno. Výsledkem je, že takový jedinec potom prožívá kvalitnější ale i nebezpečnější zážitek ve fyzické sféře. Je vidět a lze mu i ublížit.

Když je zážitek bez vibrací, je energetické tělo taky opuštěno, ale vzhledem k tomu, že astrální tělo nebylo nikam přesunuto, zůstane blíže k fyzické sféře. Přesto je kvalita zážitku mírně jiná. Důvodem je, že člověk potom vnímá astrální sféru, na jejímž základě vzniká fyzická. Proto při tomto cestování člověk často vidí spíše stálejší předměty, jako stůl v pokoje, lampa. Ale už neuvidí propisku na stole, kterou položil teprve večer a i to spíše náhodně. Nebo neuvidí lidí, a ani vlastní tělo, protože svou polohu změnilo teprve nedávno. Samozřejmě, že trénováním lze vidět i takové detaily.

Nejlepší dle mě metoda takového druhu je nemyslet vůbec. Přesněji nemít obrázky ani zvuky v hlavě. Samozřejmě, že idea opustit tělo je užitečná, ale bez konkrétní představy to bude spíše záměrem. O něco jednodušší je například počítání. Čísla většinou v hlavě počítáme spíše abstraktně, a proto používáme emocionální a mentální tělo, a tudíž astrální je pasivnější. Menší problémem je potom aby se to nepřehnalo a „neusnulo“ i to astrální, protože potom abychom ho „aktivovali“ budeme muset představovat a hrozí potom, že budeme mít spíše lucidní snění než opuštění těla, ale už ten problém je lehce jiný než u druhého způsobu.

4. Šamanské tančení. Trikem těchto způsobů je monotónní děj. Fyzické tělo potom pracuje reflexně a pokračuje v tom, co začalo dělat a mezitím šaman se soustřeďuje na jiná těla, jako je například astrální. Tím pádem potom vnímá nějaká vidění. Dle mě to začali dělat proto, aby ostatní jim věřili. Schválně, zdali byste věřili někomu, kdo zdánlivě půjde spát, vyspí se, vstane a začne vám povídat, co mate dělat. Samozřejmě, že potom tančit a „snít“ u toho moc „nejde“ a zvyšuje se tím i důvěra.

5. Kromě tančení šamani, a nejenom oni, často využívají různé omamné látky. Rovnou sem uvedu i monotónní zvuky. V obou případech je efektem to, že fyzické tělo se omámí a hůře se vnímá, a tudíž jakoby „spalo“. Hold, při tančení „usnout“ a tudíž vnímat astrální vidění je složitější, proto to i kompenzuji různé způsoby omámení.

Co se tyče kvality takových zážitků, tak spousta lidí říká, že to kvalitní není. Problém vzniká v tom, co je to kvalita, a kdo určuje, zdali to je, či není kvalitní. Dle mě je to spíše otázka, jak moc umí šaman, nebo ten, kdo používá omamné látky, ovládat svá nefyzická těla. Pokud během bdělého stavu mívá vnitřní dialogy, neovladatelnou náladu, je agresivní apod. Potom když omámí své fyzické tělo, bude mívat i chaotická vidění. Dalším minusem omamných látek je, že fyzické tělo často neusíná úplně. Potom člověk zažívá nějaká vidění, ale zároveň dokáže dělat reflexní pohyby (například se lekne, a reflexně se kryje rukou. Nebo reflexně se snaží utéci, nebo skočit reflexně z okna, protože má vidění, že umí létat a kdysi měl ideu, že by to chtěl ozkoušet, jakmile tu šanci dostane.