Kdy námi manipulují? (1–7)

Úvod

Vzhledem k tomu, že nevím, co ostatní si představují pod pojmem „manipulace“ a jaký na ní mají názor, bych nejdříve popsal, jak jí budu pojímat já.

Co je tedy manipulace? Je to skryté jednání manipulátora, aby přiměl manipulovaného k nějakému rozhodnutí nebo činu, který je vhodný pro manipulátora. Dám příklad. „Miláčku, nepodala bys mi vodu?“ není manipulací, protože je to jasná prosba o vodu. Na druhou stranu „Cítím se tak blbě a není tu nikdo, kdo by mi podal vodu“ v případě, že ten Někdo tam je, bude jasnou manipulaci, kde cílem je zahrát na city manipulovaného (v daném případě toho Někdo, kdo nepřinesl pití ale „měl“).

Je tedy manipulace dobrá nebo špatná? Pro mě je to jenom nástroj. Je jako nůž. Můžeme s ním řezat chleba v kuchyni, nebo zabíjet lidí. Je tedy nůž spatný nebo dobrý? Stejně tak i manipulace. Pokud při, nebo po manipulaci není někomu hůř, ba naopak se někomu udělá líp, není dle mě špatná. Jinou otázkou je definice, co je „lip“ nebo „hůř“ pro ostatní. Proto rozhodnuti, zdali je manipulace dobrá, nebo špatná nechám na ostatních.

Jak je z názvu zřejmé, cílem není diskuze o názoru o manipulaci, ale spíše rozebrat různé metody, které jsou běžně používané, i když často nevědomky. Tím ale nechci ostatní učit manipulování, ale naopak, naučit si je všímat situací, kdy jimi ostatní manipulují.

Předem ale řeknu, že jsem se nechal inspirovat jedním fórem, kde bylo rozebráno celkem 100 způsobů. Bohužel často jsou doprovázené různými vtipy a situacemi, které se dají těžko přetlumočit do cizích jazyků, aniž by ztráceli svůj původní smysl. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl sepsat pár způsobu a uvést k nim bližší příklady.

Metod 1. – Programování vjemu

Pointa metodu je v tom, že člověku, který nemá představu o nějakém objektu (člověku, jevu, situací, skupině atp) se pomoci vhodně vybraných příkladů, epitetu, obratu, nebo dokonce mimiky a gestikulaci se programuje jeho vjem na daný objekt. Programování může být jak pozitivní, nebo negativní.

Jednoduchý příklad: Matka každý den učí malou dceru, že sex je špatný a amorální. Když taková holka dospěje, bude už na sex zaprogramovaná negativně. Je pak velmi pravděpodobné, že taková dívka, až dospěje, bude mít problémy v soukromém životě (pokud se nepřeprogramuje nebo se proti tomu nenaučí bránit) a napořád zůstane s maminkou (což i je cílem).

Obranou vůči takovým manipulacím je sběr informací z různých zdrojů. Odmítání slepě věřit všemu, co ti říkají, ověřování informací, nevytváření idolu a ideálů. Jsou sice i jiné možnosti jak se bránit manipulátorům-programátorům, ale nejlepší je mít nezávislé myšlení a kritické vnímaní.

Metod 2. – Vyvolávání prvního dojmu

Tento metod je velmi podobný předchozímu. Je běžně známo, že první dojem je velmi důležitý a na jeho základě se pak vyvíjí pozdější chování. Cílem manipulátora je pak vyvolat u objetí první dojem, ať už pozitivní nebo negativní. Čímž by ovlivnil budoucí chování.

Příkladem je jeden experiment. Děti rozdělili do dvou tříd a učitelům říkali, že v jedné třídě studují pětkáři a v jiné jedničkáři. Výsledkem pak bylo, že dětí ve třídě „pětkařů"měli horší známky než ve třídě „jedničkárů“.

Nebo jiný příklad, kde v jedné aule měla být přednáška vážného profesora a v jiné komické představení. Lidé věděli, kam jdou, ale profesor s komikem šli do „nesprávné“ auly. Výsledkem bylo, že v té, kde měl byt komik, ale byl profesor, se všichni smáli tomu, co profesor dělal, nebo říkal. Na druhou stranu, téměř veškeré snahy o rozesmání publika v aule, kde měla být vážná přednáška, téměř ztroskotali.

Nevím, zdali tito příklady byli doopravdy, ale rozhodně si najdete nějakou podobnou situací ze svého okolí, kde si všimnete, jak cizí názor, nebo drby ovlivňovali vztah k jinému člověku.

Bránit se dá podobným způsobem, jako v metodě 1.

Metod 3. – informačně časový deficit

Tento metod se často využívá v ústních diskuzích, kdy oba soupeře vidí jeden druhého a kdy oponent nemá dostatek času na ověření informaci od manipulátora, hledání jiných zdrojů informaci a vytváření vlastního názoru na předmět diskuzi.

Předem připravený informátor zahazuje oběť spoustou informací (schválně vyhledanou, nebo i vymyšlenou) a nedává oběti šanci se vzpamatovat. Rozhodující je rychlost a nátisk.

Když manipulátor nemá dostatek argumentů, může zahlcovat množstvím otázek a méně souvislých argumentů. Trocha jiný způsob je začínat mluvit vždy, kdy začíná mluvit oponent.

Oponovat se tomu dá vyhledáním dostatečného množství informaci před diskuzí nebo prosbou dočasných přerušeni, pro ověření informací.

Některé manipulátoři obratně začínají s útokem a nedávají vám šanci říci něco svého. Nestíháte se vzpamatovat, jak jste prohráli. V takovém případě lze manipulátora zastavit gestem typu „stop“. Zvýšit hlas, přinutit ho dát vám šanci říci taky nějaký názor, mluvit v klidu a zabránit přerušování. Pokud je diskuze vám nabídnutá, ale nejste k ní připravené, nebojte se jí přerušit nebo odložit na jindy. Máte na to právo.

Metod 4. – odmítání návratu k materiálu

Tento metod, jako i ten minulý, se taky často používá v ústních diskuzích. Diskuze se začíná obvykle výměnou názory na konkrétní věci, pak ale manipulátor začíná posuzovat celkově a vyhýbá se otázkám, kde mi měl zkonkretizovat svůj názor. Manipulátor ví, že návrat k detailům není v jeho prospěch.

Běžné věty jsou: „Všechno, co píše je blbost“ „Ani to nechci číst (poslouchat)“ „Dyť to ví každý“

Při tom celkové vývody mohou být vědomě nebo nevědomě milné. Pointou je, že vývody mají být vhodné pro manipulátora a na nich se i snaží zakládat diskuzi. Návrat ke konkrétním věcem je pak nevýhodný, protože se může zjistit chybný názor manipulátora, což je pro něj nevýhodné. Proto, pokud oběť původní obsah nezná, manipulátor se ho snaží zatajit, pokud zná, pak se vyhýbá ho rozebírat.

Bránit se lze odmítáním pokračování diskuzi bez rozebrání konkrétních detailů, nebo předčasným seznámením se s obsahem a připravením vhodných protiargumentů.

Metod 5. – vyvolání přestřelky

Pointou tohoto metodu je svést klidnou diskuzí k agresivní, kdy manipulátor vyhrává už tím, že oponent prostě není schopen vest diskuzí v podobném způsobu. Od racionálních argumentů, citátů jiných se přesouvá k používání hrubějších výrazu, zvyšování hlasu, nadávkám a všelijakým projevům emocí.

Metod 6. – zastavění se ve vhodném místě

Tento metod je zase běžný u ústních diskuzí, kdy manipulátor již nemá dost argumentů a oponent vyhrává, diváci jsou na straně oponenta a krýt už není čím.

Jakýmikoli pravdivými i nepravdivými řečmi manipulátor se snaží odložit diskuzí, kdy bude shánět více argumentu a diváků na svou stranu. Zároveň taková pauza rozmaže pocit oponenta, že vyhrával a tudíž mu zase sníží pocit sebejistoty.

Metod 7. – porušovaní přísah

Přísaha je něco jako víra v to, že při jejím narušení ten, kdo jí dal, bude proklet nějakým neštěstím.

Spousta lidí věří v to, že pokud člověk odpřisahne, pak tu věc doopravdy splní. Spousta lidí to pak opravdu plní, což se i snaží využívat manipulátor. Začíná často přísahat a slibovat, ale většinou nic z toho nevyplňuje. Přeháněním ale spousta lidí pak přestává věřit jeho slovu, co zhoršuje nejenom důvěru v přísahy, ale i v důvěru předávané informaci.