Jak metal narušuje mysl

Nechtěl bych zde tvrdit, že metal je špatný a že každý, kdo kdy poslouchal nějakou metalovou písničku je prokletý. Jde spíš o moje poznatky z cca týdenního období, kdy jsem enormně poslouchal metal a z týdenního období následujícího, kdy jsem poslouchal Devu Premal(mantrová hudba).

Začalo to všechno nákupem nového monitoru a nových kvalitních (uzavřených) sluchátek. Tyto dvě věci mě velmi rychle stáhly ke krásám materiálního světa a samozřejmě jsem je chtěl pořádně vyzkoušet. Sluchátka měla tak ohromující zvuk, že mě okamžitě stáhla do úžasného světa hudby. Stal jsem se ze dne na den audiofilem. Poslouchal jsem hlavně svůj oblíbený metal, hlavně Nightwish s jejich alby Once a Dark Passion Play, dále Evanescence, Linking Park, System of a Down, a možná ještě nějaké další od Soilwork.

Nadchl jsem se pro ten zvuk tak moc, že jsem poslouchal klidně víc, než 3 hodiny denně a hlavně také před spaním. Toto trvalo ten zmíněný týden.

Po asi 4 dnech jsem na sobě začal pozorovat naprostý nezájem o duchovno (to by se ještě dalo), začal jsem být sobecký a nepříjemný; moje Ego sílilo. Všichni mě otravovali, ve škole jsem dělal kamarádům naschvály(krádeže energie), měl jsem tendenci zabíjet hmyz, viděl jsem věci negativně a byl jsem neustále unavený. Když ten týden uběhl, tak jsem mluvil s Atou a zrovna to byla doba, kdy jsem měl nějaké výčitky svědomí. (měl jsem pocit, že nijak nepostupuju, a že se ATA snažil na začátku zbytečně) Nicméně ATA moje domněnky smetl a proudila od něj nepopsatelně očistná energie, která ihned rozpouštěla moje zlé myšlenky a pocity. Ztrácel jsem takové ty těžké okovy, co mě držely u země. Tenhle stav mi pak umožnil zjistit, že metal je škodlivý; zároveň jsem si vzpomněl, že jsem to říkal už asi před 2 měsíci a že jsem si ještě dělal legraci, že metal vymývá mozek atd.. Jenže jsem si myslel, že mám všechno pod kontrolou.

Pod kontrolou jsem to ale neměl a proto mně ta hudba zasadila takovou ránu.

Od té chvíle šel metal stranou a začal jsem poslouchat Devu Premal, kterou mimochodem poslouchám už asi 9 let. Během několika málo dní jsem zaznamenal návrat dobré nálady, vrátil se mi vnitřní klid, přestal jsem být takový egoista .. a zkrátka, všechno zase začalo být krásné a úžasné.

Později jsem si také uvědomil, jak kriticky chybné bylo to, že jsem tuto hudbu poslouchal před spaním. Naše podvědomí totiž pracuje celou noc a zpracovává zejména to, co se událo těsně před usnutím. Takže metal mi vlastně v myšlenkách plynul celou noc až do rána. A tato hudba rozhodně nedodává energii, spíš naopak… (takže na to pozor  )

Tak to bylo jen takové zamyšlení nad tím, jak na nás vlastně hudba může působit. Jestli je to naprosto amatérsky zpracované či dokonce fakticky chybné, tak se omlouvám. Moje zkušenosti v této oblasti, ani moje spisovatelské dovednosti, skutečně nejsou nijak závratné.