Cesta na sraz a zpátky

Popis mé cesty na sraz a zpátky, je to upravené z toho, kdy jsem to někomu na jabberu popisoval, proto ta forma není úplně slohová. Nicméně, nejde se o to nepodělit 

Cesta tam

Jel jsem na chatu do jeseníků, u vesnice Bohdíkov. Byla to nějaká malá lyžařská chatka. (orientační bod na mapě – vlek u chaty). Bylo to o vesnici dál (Štědrákova Lhota), kam nejezdil vlak, tj buď dojít po silnici oklikou, nebo po zelené lesem, víceméně přímo

Den začal tím, že jsem chtěl vstát v 5, v 6 mi jel autobus (kdybych jel busem v 9:30 do Brna, byl bych na místě v 6 večer, což by bylo prý docela pozdě). Tak mi mobil zazvonil v 5, vstanu, jdu si čistit zuby, jdu do kuchyně, kouknu na hodiny, a tam 5:26. říkám si, sože? kouknu na mobil, tam suveréně vévodí 5:06. Hmm, no tak se posral mobil, skvělý. v rychlosti se tedy dobalím, a mažu na bus (a přenastavím čas v mobilu an správnej).

V brně se nic zvláštního nestalo, koupil jsem si jídlo, pevnost (5 trafik jsem musel projít!!!) a nasedl do vlaku do šumperka.V šumperku jsem nasedl do vlaku do Bohdíkova. V Bohdíkově vylezu z vlaku, vida, přede mnou zelená, tak že půjdu po ní. dokonce jsem i chytl dobrej směr (cedule říkala: „Štšdrákova Lhota, 3km“). Jdu a pak najednou zelenou nevidím, je tam ale mapa, trochu si jí prohlídnu, jdu dál po silnici, usoudím že tam zelená fakt nevede, vrátím se k mapě, řeknu si že jsem debil, jdu po zelené do lesa mezi hospodou a nějakým domem.

Jdu, vidím zelenou, říkám si pohoda. Ale jak tak jdu jdu, zelená najednou nikde pár desítek metrů. Říkám si, počkám ještě chvíli. cca za 15 minut se rozhoduju že se vrátím do Bohdíkova a zavolám Nikol (jedinej člověk na kterýho jsem měl číslo) se kterou jsem byl domluvený, že pro mě sjede autem do Bohdíkova kdyby se něco stalo. Jdu zpátky, a najednou si uvědomím že nemám mikinu – nechal jsem jí ve vlaku, to mi na náladě tedy vůbec nepřidalo. Jak tak jdu s pocitem ztráty zpátky, narazím na zelenou, a vidím že se tam mělo zahnout. Tak si říkám, že to dojdu, nebudu zbytečně Nikol otravovat.

Věc, na kterou jsem se na mapě zapomněl podívat byly vrstevnice. Jak jsem záhy zjistil, bylo to sakra do kopce, celé 2 km.

Když jsem se doplazil (doslova) na vrchol, kopce, bylo to už jen 1 km z kopce, což už šlo, ale mě pořád deptala ta mikina, kopec, a že to všechno vypadá jinak než na mapě. Slezl jsem do vesnice, už s tím, že zavolám nikol, protože moje představa kde ta chata je nějak nevyšla (měl jsem se na tu mapu podívat líp). Tak jsem ještě prošel tu vesnici (taková nudle) odzhora dolů, tam jsem vylezl k nějakýmu vleku (pochopitelně že to nebyl on), sedl si, a volám Nikol. Nebere to, i když volám asi 3×.

Tak že zavolám Robyerovi. Hledám číslo hledám, a ač mám pocit že jsem si v Brně jeho číslo bral, nemám ho tam (později se ukázalo že on na mě číslo taky neměl, a taky měl pocit že ho má). Tak píšu spolužákovi, jestli je u netu, aby mi se mi podíval na můj facebook, jestli tam Robyer nemá číslo. Naštěstí měl, a po chvíli mi ho poslal. Volám mu tedy, „Ahoj, prosímtě, mám takovej malej problém, jsem ve Štědrákově Lhotě, a nevím přesně kam jít, mohl by pro mě někdo dojít nebo zajet?“ a Rob na to „Hoj, my tu taky mám takovej malej problém, jsme někde u Bruntálu, a rozbilo se nám auto“. Tak mi poslal číslo na petru, že ta už tam bude, abych si případně od ní vzal číslo na ostatní. Volám petře, ale číslo nefunguje (pozdějc jsem zjistil, že na konci má 766 a Rob mi poslal 776. Tvrdí mi, že nechápe jak a co se stalo).

(Poznámka mé známé: „začíná to čím dál víc znít jako nějaká děsivá konspirace “)

Když jsem tam asi 20 minut seděl a čekal až časem Rob dojede, zavolala Nikol, že už dojely, po chvíli jsme se našli a dovezly mě (bylo to asi 500 metrů jednou postranní silnicí – byl to můj tip, ale nechtěl jsem už riskovat, vzhledem k tomu co už se stalo). Rozbité auto pak přitáhli kolem sedmé a už byla pohoda.

Cesta zpátky

Našel jsem si vlak (pomocí mé úžasné simkarty na mobilu, ještě z dob, kdy T-mobile byl Peagas. Za cenu 1 sms to najde požadovaný spoj, a pošle smsku, něco jako idos. Úžasná věc, která mi už hodněkrát zachránila život), který jel z Bohdíkova ve 12:19, dojel do Bludova, pak další do Zábřeha, ze Zábřeha ECčkem popojet kousek do České Třebové, a pak ffr rychlíkem do Brna, kde bych byl někdy v 15:20 a stihl poslední bus k nám do jižních čech v 16:30.

Do Zábřeha to bylo ok. Když jsem ale tam dojel, podíval se kdy mi jede to ECčko, mělo 50 minut zpoždění. To tam nabouralo plány všem, co jeli do Brna, protože to byl jediný spoj na Brno v dohledné době. Tak jsem usilovně smskoval s mojí t-mobile službou co hledá spoje, a vypotil jsem hrůzný spoj 2 osobáčky kterými se dostanu na trasu Ostrava – Brno, kde už do Brna dojedu rychlíkem, ale s problémem, přijede v 16:38. Takže mi nezbývalo než jet vlakem v 17:20 přes Jihlavu, což je delší než busem, a hlavně o 100 korun dražší. Ale byla to poslední možnost jak se dostat domů.

Do Brna jsem dojel v pořádku v 17:20, i přes to, že z Nezamyslic do Brna byla výluka, a jelo se busem. Akorát v Olomouci jsem chvíli pobíhal zmateně po nádraží, až pak jsem mluvil s jedním úžasným průvodčím, u kterýho jsem si dokoupil lístek na tu okliku, a ještě zaplatil přirážku za kupování lístku u průvodčího. Divil se tomu, ale řekl jsem mu, že na pokladnu nejdu, i kdyby to bylo levnější, že to chci nejmíň zesložiťovat a jít na jistotu, protože čím víc by se toho mohlo pokazit, tím víc by se toho taky pokazilo (a tím jsem si byl a jsem absolutně jist).

V Brně jsem se ještě zkusil ve ztrátách a nálezech zeptat na tu mikinu (přecejen byl to rychlík Brno – Šumperk), ale nebyla tam. Nasedl jsem tedy do vlaku (který stál 272Kč, oproti autobusu, který stojí 176Kč) a drandil směr Veselí nad Lužnicí, kde přesednu do Třeboně. Cesta trvala něco přes 4 hodiny, a už mě to v tom vlaku šíleně, ale šíleně nebavilo. Nemohl jsem si číst, nemohl jsem spát, nemohl jsem dokonce ani jen tak sedět. ve 22:10 jsem dojel do Třeboně, a byl jsem rád, že jsem vůbec dojel.

Příloha: mapa cesty zpátky