Pták, který mi věřil

Šel jsem na procházku s naším psem. Tentokrát jsme ale byli na neznámém místě, kam jsem se chtěl podívat. Asi po půl hodině vycházky jsme šli takovou cestou kolem řeky. Anetku (pes) jsem nechal běhat bez vodítka a šel podél řeky. Najednou pode mnou cosi zašustilo, byl to nějaký ptáček, těžko říct jaký druh. Popoletěl asi dva metry ode mě a seděl na nějaké větvičce. Samozřejmě jsem upadl v přesvědčení, že mu něco je a chtěl jsem ho vzít domů a pak odnést do nějaké ornitologické stanice.

Mám s chovem ptáků zkušenosti, takže jsem tedy šel k němu, chlácholivě na něj mluvil, a opatrně ho vzal do ruky. Nejdřív odskočil, ale pak už se nechal chytit. Když jsem ho držel v ruce, byl naprosto krotký. Mnohem klidnější, než zcela ochočený papoušek. Zkrátka se vůbec nebránil a tak jsem ho nechal sedět na dlani. Myslel jsem, že je zraněný a že tedy neodletí. Začal jsem opatrně zkoumat, co mu asi je, ale v tom okamžiku vzlétl a už byl na nedalekém stromě. Byl už mimo můj dosah.

Na ten strom odletěl jako zdravý pták, možná trochu pomaleji, ale přece. S takovým chováním jsem se u divokého zvířete – a zvlášť u ptáka – ještě nikdy nesetkal. Je to skutečně zajímavé. Když jsem ho chytal, pokoušel jsem se na něj působit i mimosmyslově, tak nevím, jestli to bylo tím.